Chochoviny

   Dnes je ,  poslední aktualizace:  

pan Ďulák

  
  Proboha proč?
  Chocho na výletě
  Fotogalerie
  Žumpa


   Práce v Irsku


Putovní hovně


Hnedy hovenHnědý
 hoveň

Vánočním koledám. Vánočním nákupům. Vánočnímu cukroví. Vánocům.

Ruzovy hovenRůžový
 hoveň

Mrazům mrazivým, jak jen by mrazy měly býti. Zejména proto, že jsou lidé zalezlí v domech a nikde nepřekážejí.



Kultůra odjinud

V noci na dnešek se mi totiž zdál podivně explicitní sen o jedné pracovní kolegyni. Zdálo se mi, že se za mnou vloupala na firemní toalety a, jak už tak kolegyně ve snech dělávají, dožadovala se koitu. Pamatuji se, že jsem se v onom snu rozhodl jí vyhovět, ale když jsem jí sundal kalhotky, zjistil jsem, že místo běžné zdířky má mezi nohama USB zdířku. Nebude velkým překvapením, když řeknu, že ke koitu nedošlo.
 

Více kultůry ZDE

 

    Nešetřím úd kritiky a pohupuji jím sem a tam.

  Proč je tu to, co tu je, aneb o těchto stránkách Osoby jsou skutečné, i když to tak nevypadá, zde se o nich dovíte víc Pokud nerozumíte někde nějakému výrazu, podívejte se do slovníku... Fotky... co dodat. A nebojte se, ty nechutné tu nejsou. (aktualizace 22.10.2004) Dny plynou, podrobně a pravdivě zaznamenány. Pro literární voyery. Starší deník. Příběhy ze života, vesměs závažné, řešící obtížný socioekonomický problém. Rozhovory s různými lidmi. O všem. O ničem. Zrůdné a příšerné. Utečte jinam, na jiné stránky, kde je lépe. Utečte odsud! Je to tu trapné, hnusné a nic neřešící. Napište o tom, podělte se o vaše zážitky!

Nabubřele egoistické zápisky 
 
      
starší zápisky v deníku
                     

20.12. 2011 úterý
Policie uzavřela nehodu ze září a vyzvala mne, abych si vyzvedl motocykl. Sice jsem nepředpokládal, že se setkám se strojem v plné kráse, ale i tak mne jeho stav poněkud překvapil. Při čelní srážce bych očekával zdemolovanou přední část vozidla, což se ostatně potvrdilo, ovšem nechápu, jak mohl být roztržený výfuk i kardan, prasklé zadní kolo, zespodu proražený motor a na zadním světle pavučina. Motocykl jsem si zakoupil před třemi lety. První sezónu jsem kvůli tehdy zlomené ruce (díky žertu kolegů jsem vypadnul z letadla) jezdil jen tři měsíce a i to jen tehdy, když jsem zrovna nebyl v Irsku v práci. Druhou sezónu jsem ukončil již v říjnu a letos nechtěně ještě v létě. Když to vše sečtu a odečtu čas trávený v Irsku, odjezdil jsem v podstatě jen jednu plnou sezónu, najel něco přes 50 tisíc kilometrů, přejel dvě kočky, jednoho psa, několik kusů drobného ptactva, čtyři slepice a zrušil jeden osobní automobil. Má kariéra bijce domácích mazlíčků jest zbržděna.

Los masakros
Kterak skórovat

21.12. 2011 středa
Pod oknem píská pán, mává rukama a jistě mě tituluje jmény, kterými se neradno chlubiti ve slušné společnosti. Je to pan pošťák, který mne již zná a ví, že ani po letech nejsem schopný dát si jmenovku na tlačítko zvonku.

„Dobrý muži, děkuji vám," pravím pěkně, jak mne rodičové naučili. A již táhnu do domu velikou krabici. To mi z města Brna poslali bicykl, který jsem si tam nedávno zakoupil.

A již radostně pobíhám, utahuji šrouby a přidržuji matky, různé dráty popotahuji a klotovým rukávem leštím rám.

Bicykl jsem složil kolem půlnoci, opatrně se na něj vysápal a přidržuje se zdi, kroužil jsem po obývacím pokoji. Poté jsem si nasadil čepici a vyjel před dům, kde již na mne čekal mráz a sníh. Vyboural jsem se dvakrát.

22.12. 2011 čtvrtek
Jako každý rok, i letos zhluboka dýchám a od společnosti se izoluji ještě víc, než obvykle. Nosím tmavé brýle proti slunci a proti lidem. Taktéž si do uší vkládám sluchátka a do hlavy pumpuji mnoho decibelů. Mimoto nosím několik vrstev oblečení s kapucí. Ano, jsou tu Vánoce. Je zbytečné sepisovat petice, stěžovat si a pálit stromky v lesních školkách. Jen tichý vzdor má smysl. A sabotáže. Sním o tom, že založím podzemní hnutí (budu jeho jediným členem, jelikož nemám rád lidi, natož abych se s nimi spolčoval) a pod rouškou noci a za rouškou z pohřebního rubáše (to abych působil temně a tajemně) budu rozšlapávat ozdobné baňky z vánočního stromku u nás na návsi a vyšroubovávat žárovky ze svíticích řetězů.

23.12. 2011 pátek
„Máš u mě vánoční dárek. Ale raději ti ho pošlu poštou," pravil před pár dny otec, jelikož ví, že jakákoli zmínka o Vánocích ve mě vzbuzuje nevídanou zuřivost, propadám v amok, u úst nehezky pěním a koulím očima.
Dnes jsem tedy obdržel balíček. Naštěstí se ukázalo, že o žádný vánoční dárek nejde. Balíček odeslal jakýsi pan Jarda, když jsem se před několika měsíci válel v nemocnici, v bezvědomí obtěžoval sestřičky (pročež jsem byl poután k lůžku) a následně se s imbecilním výrazem dotazoval, jestli náhodou nemám poškozený motocykl. Balíček od pana Jardy putoval do českobudějovické nemocnice, kde si s ním nevěděli rady, poté byl odeslán mému otci a nakonec se tedy dostal ke mně. Není divu, že si dárek procestoval Česko i Moravu tam a zpět, když pan Jarda napsal na obálku špatné jméno a podle označení "pan Chocho" věru těžko něco doručit.

Kniha Na plný plyn
Kniha Na plný plyn i s věnováním jest vhodným čtivem pro
motocyklistu na nemocničním lůžku. Jelikož si simulující
motocyklista po přečtení knihy lehce uvědomí, že zlomeniny
k motocyklování zkrátka patří.

 

Och té krásy, kterou nejlépe ocení ten, kdo se na motocyklu rozbil. V balíčku jest kniha Na plný plyn. Kniha vybavena mnoha pěknými fotografiemi z dob, kdy lámání kostí při motocyklových závodech bylo běžnější, než závod dojet. A o kom jiném by kniha mohla býti, než-li o panu Františku Šťastném, legendě nad legendy, muži bez pudu sebezáchovy, masochistovi skloněném za řídítky svištících strojů. A tak listuji a kochám se, jelikož to byly doby, kdy byli motocyklisté obdivováni dámami i pány a bývali praví džentlmeni. Ne jako dnes, kdy si motocykl pořídí každý a z nějakého důvodu nemálo jezdců dříve normálních projevuje za řídítky příznaky agresivní imbecility.

Pan Šťastný poprvé spadnul z motocyklu ve třech letech (to malého Františka "ztratil" ze zadního sedadla otec) a mimo jiné reprezentoval Československo ve staroslavném Závodu míru (v etapě končící ve Wrócławi po šesti defektech neměl další galusku, pročež si vypůjčil od přihlížející divačky malé dívčí kolo a na něm protnul pásku). Když komunistická prasata mimo jiné zakázala používat na závodech motocykly zahraniční výroby, pan Šťastný několik měsíců jezdil na anglickém Nortonu, jelikož jej přestříkal a opatřil jménem Blesk Speciál. Devatenáct let si lámal kosti na motocyklech značky Jawa, což bývaly (kdysi) motocykly s duchem a krásnou červenou barvou. A nebyly to tehdá závody z Horní do Dolní Děložné za účasti strejdy Vomáčky a obecního policisty pana Tyčky. S panem Františkem se po okruzích proháněli kromě neukázněných psů i slavní pánové Hailwood či Agostini. Havárie pana Františka by vydaly na instruktážní film Jak odradit adepty kaskadérství. Stosedmdesát metrů letu vzduchem po havárii při tréninku, srážka se psem v rychlosti 205km/hod či tříhodinové bezvědomí po pádu v 230km/hod.

24.12. 2011 sobota
„Člověčenství nááášééé, veselméééé séééé," ozývá se nelibý zvuk skrze zdi.

Tluču hrníčkem od čínské polévky do stěny. Halekání však neutichá.

„Jen my Ježíška milujme, jej poslouchéééjméééé."

Nejen z vedlejšího bytu, ale i od souseda pode mnou se linou úchylné tóny a skřehotání dětského sboru.

„A co my ti, nuzní, dáááááme, darovati co nemááááme, my ti zadudááááme, písně zazpívááááme!"

Vztekle mlátím kladívkem do topení, bych dal najevo, že vánoční koledy vskutku nikterak nemiluji.

„Vzhůůůru bratři milí, v této noční chvíli, anděl Páááně zpííívááá!"

No, tak to by stačilo. Zapínám svou výkonnou aparaturu, zasouvám kotouček, tisknu tlačítko Play a kolečkem Volume otáčím naplno doprava. Stěny celého domu počínají vibrovat, ze střechy se sesunul sníh. Hudební souboj vánočních koled od sousedů a mé sbírky afrických pouštních písní zfetovaných Tuaregů dopadl vítězstvím mých pouštních hochů.

Y kana la oh la
Y kana la oh la
En sera Ouagadougou
Sou kora!

En sera Senegal
En sera Dakar!

Y kana la la
Y kana la oh la
Y kana la oh la
Y kana da mola!"

Kdosi z druhé strany klepe hrníčkem na zeď. A někdo jiný tluče kladívkem na topení.

Z dětí se legrace nedělá! Hehe.
Díky genetickým dispozicím umí již malí Malijci pískat
skrze lopatovité zuby Mendelssohna a mačkáním jehňat
na způsob skotských dudáků doprovázejí pískot rytmickým
zvířecím bečením. Zejména díky podobným fúzím jest malijská
hudba známá hudbymilovné veřejnosti.
(sic!)

 

25.12. 2011 neděle
Ač o mně okolí nepokrytě lže, že jsem pesimista (beztak je to zřejmě to nejpozitivnější, co o mně okolí prohlašuje), umím si vychutnat krásy života. Například čínské polévky nebo... e... e.... teď mě nic dalšího nenapadá, ale třeba si něco vymyslím později. Jsou ovšem skutečnosti, které rád nemám. Například nemám rád sladkosti, hlavně cukroví. Zejména to vánoční. Dále nesnáším Vánoce. A v neposlední řadě nemám rád šklebáky, jelikož vřeští, kvičí, jsou drzí vůči nám starším a navíc z nich vyrostou dospělci.

„Ťuk ťuk ťuk ťuky ťuk," ozývá se z chodby, pročež jsem se zamračil a jdu otevřít dveře.

„Dobrý den, pane Chocho," štěbetají hlásky odkudsi zespodu. Vyděšeně jsem uskočil.

„Přejeme veselé Vánoce. A tady vám neseme cukroví, co nám donesl Ježíšek," úlisně se dere z dětských hrdélek, šklebákům svítí oči nad červenými líčky, zoubky cení v bezelstném úsměvu.

Zalapal jsem po dechu, zhroutil se na futra, rukou se chytil za srdce a má obtloustlá neforemná tvář zbrunátněla.

„Nemám rád Vánoce. A cukroví nejím," zasípal jsem.

Dítka vytřeštila oči, couvla a natahujíce moldánky se dala na couvání.

„A Ježíšek neexistuje!"

26.12. 2011 pondělí
Potkal jsem sousedy. Bylo mi vyčiněno, že jsem duše pravdomluvná, že šířím pravdu a osvětu.

„Opravdu si myslíme, že nebylo nutné, abyste včera našim dětem řekl, že Ježíšek neexistuje," pravil soused velice chladně, zatímco jeho manželka jen podmračeně hleděla do země.

Jsem docela zvědavý, co budou sousedi říkat, až jejich potomkům sdělím, že děti nenosí čáp. Hehehe.

27.12. 2011 úterý
„Jak je malý, křivý, neduživý," pravím sobě smutně a hledím dolů, kde zplihle visí můj úd.

Z údu mi navíc zlézá stará kůže, praská, tvoří divné mapy, záhyby, kůže jest nepěkně žlutá a žmolkovitá.

„A ty chlupy, ty jsou taky nějaké divné," pokračuji v lamentování, nešetřím úd kritiky a pohupuji jím sem a tam.

I když se v září operace po havárii vcelku povedla, úd stále neplní funkce, na které jsem byl zvyklý. Má levá ruka je zkrátka v háji.


starší zápisky v deníku


chochoviny@centrum.cz
ICQ 138 862 117
pravého potěšení z Chochovin dosáhnete 
- za přispění tří a více fernetových promilí
- při nastaveném rozlišení monitoru 1024x768 pykselů
- při velké míře tolerance a fantazie
- za minimalizaci enormního množství gramatických zběsilostí může trpělivá příležitostná editorka,
knihovnice paní Alena (pokud má zrovna čas a nervy se již zotavily)