Chochoviny

   Dnes je ,  poslední aktualizace:  

pan Ďulák

  
  Proboha proč?
  Chocho na výletě
  Fotogalerie
  Archiv Chochovin


   Práce v Irsku


Putovní hovně


Hnedy hovenHnědý
 hoveň

 Hnědý hoveň nevídaných kvalit a ještě nevídanějších kvantit je v držení osob nevalné mentální úrovně, sdružujících se pod hlavičkou Pipni.cz

Pokud se někdo neumí rýpat v zadku, neměl by to prostě dělat. Za ˮněkdoˮ lze dosadit osoby z Pipni.cz a ˮrýpání v zadkuˮ lze nahradit poskytováním hostingu

Ruzovy hovenRůžový
 hoveň

Čtenářům, jejichž úchylnost nezná mezí a archivují si části Chochovin. Jeden nejmenovaný úchyl dokonce jejich podstatnou část.



Kultůra

„Jsem idiot a vypadám jak mokvající nádor. Ale je to snad důvod, aby mě lidé nemilovali? Milují! Někteří z nich umí dokonce i psát, některé naučím používat toaletní papír a společně to dokážeme!ˮ

Více z kultůry ZDE

 

    Ve smradlavé díře páchnoucí rybáři vytahují z loděk žraloky a jinou havěť.

  Proč je tu to, co tu je, aneb o těchto stránkách Osoby jsou skutečné, i když to tak nevypadá, zde se o nich dovíte víc Pokud nerozumíte někde nějakému výrazu, podívejte se do slovníku... Fotky... co dodat. A nebojte se, ty nechutné tu nejsou. (aktualizace 22.10.2004) Dny plynou, podrobně a pravdivě zaznamenány. Pro literární voyery. Starší deník. Příběhy ze života, vesměs závažné, řešící obtížný socioekonomický problém. Rozhovory s různými lidmi. O všem. O ničem. Zrůdné a příšerné. Utečte jinam, na jiné stránky, kde je lépe. Utečte odsud! Je to tu trapné, hnusné a nic neřešící. Napište o tom, podělte se o vaše zážitky!

Nabubřele egoistické zápisky 
 
      
starší zápisky v deníku
                     

5.12. 2009 sobota
Hned po ránu bylo jasno, že dnešní den nebude romantickou procházkou plnou břišních tanečnic, svěžího větru a čínských polévek. Zatímco předchozí den bylo slunce zahaleno milosrdnými mraky, dnes ta žlutá bestie ukázala, proč jen málo Eskymáků uvažuje o výletu na Saharu.
Velbloudář i průvodce si ležérně vykračují v čínských pantoflích. Následují velbloudi. Poté nenásleduje nic. Dlouho nic. A následně se Saharou potácejí dvě podivná stvoření. Ten-co-kupuje-kobry-v-pětilitrovce jest nadšeným fotografem, pročež úpí pod náloží fotografického vybavení. Pan Chocho nefotí, pan Chocho je pouze idiot s horečkou.
Mauritánii nelze upřít jistou diskriminaci ze strany zbytku světa. Nebýt této diskriminace, slavila by tato pouštní země nejeden sportovní triumf. Mužské, ženské i smíšené týmy by vozily kýble zlatých medailí ze soutěží ve stavbě báboviček či hory zlatých medailí z piknikování v písku. V celé zemi není jediná větší řeka, jediný hvozd, pěvci v hustém bučí nepějí. Jen poušť od pobřeží na východ.

Saharská města jsou plná starých manuskriptů
Saharská města jsou plná starých manuskriptů

 

Ještě před setměním vrhají velbloudář s průvodcem zlé pohledy na Toho-co-kupuje-kobry-v-pětilitrovce. Oheň rozděláváme ještě před západem slunce a pouští se line zoufalé naříkání jednoho z velbloudů.

„Vidíš? Rozbil jsi velblouda," povídám Tomu-co-kupuje-kobry-v-pětilitrovce. A vskutku. Velbloud Dárek (pojmenovaný tak proto, protože je darem od jakýchsi japonských a francouzských turistů) kvílí, stěžuje si a naříká. Ten-co-kupuje-kobry-v-pětilitrovce ho celý den týral tím, že v pětiminutových intervalech nutil nebohé zvíře pokleknout a střídavě nasedal a sesedal řka, že se nemůže rozhodnout, jestli si nechat znásilňovat pozadí od sedla tvořeného dvěma prkny nebo se potácet rozpálenou pouští pěšky.

Mauritánie jest turisticky poměrně nerozvinutá země. Každý rozumný člověk zemí většinou jen projede směrem na jih, do Senegalu, menšina na jihovýchod, do Mali. Pročež jsou výlety do pouště na hony vzdáleny turistickým karavanám Maroka, Tuniska či Egypta. Žádní průvodci v tradičních hábitech, nýbrž ležérně a podomácku oblečení trhani, čínské pantofle, čínské šusťákové bundy. Žádní milí průvodci "Pane, my na vás počkáme", nýbrž "Pohni se, tlusťochu!". Ten-co-kupuje-kobry-v-pětilitrovce je tak nastalou situací poněkud rozladěn. S nostalgií vzpomíná na výlety na velbloudech kdesi v Egyptě, kdy byl hýčkán, za uchem škrábán a průvodcem nazývám "Ó, pane celého světa".

„Stejně tady toho průvodce zabiju, hajzla," povídá si každou chvíli Ten-co-kupuje-kobry-v-pětilitrovce.

Kdesi na Sahaře, Mauritánie
Kdesi na Sahaře, Mauritánie

 

6.12. 2009 neděle
Po třech dnech první oáza, pitná voda, vnadné ženštiny, oslavné chorály a zásoby čínských polévek. E... no dobrá. Oáza a pitná voda tu vskutku je. Tanourchet, slavné to místo, kde se na cestě z Chinguetti do Ouadane každý rád zastaví. Ten-co-kupuje-kobry-v-pětilitrovce je na rozdíl ode mne civilizovaný člověk, pročež mu přišly tři dny bez vody příliš. Běhá po celé vesnici, což znamená mezi třemi chatrčemi.

„Vodu! Vodu na mé bolavé nohy! Za vodu nabízím mou kobru v pětilitrovce," volá. Nikdo se však k výměně nemá. Kanystr vody tak získáváme až poté, co za něj přestal nabízet kobru. Cenu za několik litrů vody usmlouváváme na zlomek původní částky, přesto by se za ty peníze dala ve velkoměstě pořídit večeře o několika chodech. Ještě větší nepříjemnost nás čeká, když se sháníme po pitné vodě. Praskající umělohmotné lahve za pětinásobek běžné ceny.

Z Tanourchetu dále na východ. Je vedro, slunce pálí, došli jsme do oblasti písečných dun. Jelikož nejsem mentálně nemocný romantik ani pošahaný masochista, boření se do horkého písku si nikterak neužívám. Večer beze slova v mdlobách a horečce padám k ohništi. Má řiť jest spařená jak vepřová konzerva na dovolené u Balatonu.

Tanourchet, největší oáza mezi Chinguetti a Ouadane
Tanourchet, největší oáza mezi Chinguetti a Ouadane

 

7.12. 2009 pondělí
Je jedna hodina po půlnoci. V noci je Sahara pěkná, nikde se nepotulují hordy opilců, v alejích není nazvraceno a popeláři ještě nevyjeli na každodenní dřinu. Probouzím se s pocitem plného močového měchýře, což je v muslimských zemích poměrně běžná záležitost. Přece jenom nejsem zvyklý vypít každý večer dvacet litrů čaje.
Lezu ze spacáku a přemýšlím, zdali se z legrace vymočit na hlavu Tomu-co-kupuje-kobry-v-pětilitrovce nebo si ulevit do hrnce s hnusným nápojem průvodce a velbloudáře. A náhle.... hle hle hle! Co to vidí mé bolavé oči? Pár metrů ode mne se směje fenek. Šelmičky se ukazují sice každý večer, ale jelikož jsem ještě fenka nejedl, jsem jimi stále potěšen. Neplaché zvíře poulí oči a nechá mě se přiblížit na dva metry. Poté couvne. Cupitám za ním. Další couvání, dalších pár metrů. Po několika minutách se náhle fenek zasměje a beze slov praví: „Hehe, tady to máš, pitomo."

A vskutku. Stojím někde na Sahaře, tábořiště v nedohlednu. Krajina bez orientačních bodů, jak už to na poušti bývá.

„Halóóó... je tu někdo?" volám do tmy. Nic.

Mrazivou saharskou noc jsem strávil zavrtaný do duny. Můj spací pytel kdesi chladne, hřejivé velbloudy nevidím, čínské polévky nemám. Horšího osudu neznám.

Ráno jsem zjistil, že tábořiště bylo ode mne jen několik stovek metrů. Ten-co-kupuje-kobry-v-pětilitrovce se mi od srdce směje a tituluje mne různými jmény, která rozhodně nejsou má. Průvodce a velbloudář jen nevěřícně kroutí hlavou.

Ťava na Sahaře
Pokud chceme nahánět na Sahaře fenky a jinou faunu,
je možno zblouditi a bez čínských polévek bídně zahynout

 

Další den pochodu končíme u rozvalin bývalé vesnice. Ze stavení se vyřítil dav: dva šklebáci, prodavačka suvenýrů (v mauritánských reáliích dostává význam slova "suvenýr" zcela specifický rozměr) a pan marabut.
Děti jsme vyhnali, ženština odešla sama, jelikož jsme si nekoupili panenku z dámské vložky ani náramek z gumičky a pěti korálků a více suvenýrů neměla. Marabuta jsme nevyhnali. Marabutů, těch mytických vykladačů Koránu, náboženských učitelů, často napůl šamanů, vesnických starostů, vykladačů osudů, těch věštců ubývá. S marabuty mám jen pozitivní zkušenosti. Před lety v Senegalu mi jeden požehnal a pro štěstí plivnul na čelo. Druhý den mne okradli. Což mne svádí k úvahám, že na mne tenkrát neplivnul pro štěstí, nýbrž mě prostě pohrdavě poplival.

Marabut, Mauritánie
Marabut, Mauritánie

8.12. 2009 úterý
Ten-co-kupuje-kobry-v-pětilitrovce jest pravým mužem pouště. Hodiny a hodiny dokáže jít Saharou, slova nepromluvit. Následně se zastaví, nadechne a pro sebe praví: „Velbloudi, mrchy smradlavé."

Poté jde opět celé hodiny, boří se pískem, zakopává o kameny a následně pohlédne na průvodce řka: „Stejně tě zabiju, hajzle."

Napětí mezi průvodcem a Tím-co-kupuje-kobry-v-pětilitrovce by se dalo krájet. Ovšem nikoli zánovním švýcarským nožem Toho-co-kupuje-kobry-v-pětilitrovce. Nože se totiž chopil pan průvodce a barbarským způsobem doslova rozkrájel konzervu s kečupem. Na náladě to věru nepřidalo.

Sahara
Kdesi na Sahaře

 

Krátce po poledni se objevuje cíl výletu - Ouadane. Město je známé svou historií a tím, že se nad středověkými ruinami tyčí neskutečně ohyzdný vysílač. Stejně jako Chinguetti, Oualata a Tichitt, i Ouadane bylo založeno berberskými kmeny. Poměrně důležitá obchodní křižovatka si užívala zájezdních stanů, karavan vlekoucích sůl z nitra pouště, karavan obtěžkaných datlemi, zlatem a iluzemi.
Dnes je Ouadane nejvýchodnější turistickou výspou Mauritánie, pokud se tedy o turismu dá hovořit. Staré město jest změtí rozbořených úzkých uliček na svahu kopce, rozpadající se hradby, poněkud atypická mešita připomínající spíše věž středověkého hradu kdesi v Evropě. Tento kout světa zatím není nedostupný čtyřproudou silnicí a pěti letišti v okruhu pěti kilometrů. Pročež jest možno v pouštních mauritánských městech, Ouadane nevyjímaje, spatřiti staré arabské manuskripty. Rozežrané, potrhané, nekompletní, avšak pěkné na pohled. Ideální materiál na balení špekáčků.

Ouadane
Ouadane s vkusně umístěným vysílačem na obzoru

 

9.12. 2009 středa
Za úsvitu se Ten-co-kupuje-kobry-v-pětilitrovce i já cpeme do auta, zpět na západ.

„A stejně velbloudi smrdí", pravil Ten-co-kupuje-kobry-v-pětilitrovce u nomádského stanu kdesi na Sahaře. Poté vystoupil a odjel do Chinguetti, kde nechal svůj vůz. Jelikož lidé kupující kobry v pětilitrových lahvích opravdu nejsou normální, dalším plánem šíleného výletníka je projet pouští z Chinguetti do města Tidjikja. Sám, bez průvodce, bez zkušeností.

„Těch patnáct litrů břečky z napajedla pro velbloudy ti stejně nezapomenu", pravil jsem já a odjel na západ, do města Atar.

Stejně jako před týdnem jsem se ubytoval v kempu Bab Sahara. Majitel je jen další z prapodivných figurek, kterých se výletník v Africe dostatečně nabaží. Holanďan mluvící kromě mateřského jazyka německy, anglicky, francouzsky, španělsky, italsky a česky studoval mimo jiné pražskou FAMU, rok 1969 si užíval v tehdy veselé Paříži, následně mu prasklo kuří oko, odjel do Mauritánie a již zde zůstal.

Prodej suvenýrů na Sahaře
Prodavačka suvenýrů, jedna ze záhad Sahary.
Vynoří se z ničeho, nic nemá a všechno chce prodat

 

Atar je tentokráte poněkud přeplněn policisty a vojáky. Jak je veselou mauritánskou tradicí, čas od času je unesen diplomat, zastřelen turista, přepaden nějaký ten konvoj. Tentokrát byli uneseni tři Španělé. Od doby, kdy počala působit v Mauritánii al-Qaida in the Islamic Maghreb (AQIM), je nutno mít se na pozoru, čínské polévky pojídat obezřetně a místní ženštiny obtěžovat zásadně v neprůstřelné vestě.
V červnu skupina popravila Brita uneseného v lednu, přede dvěma lety jakýsi pistolník zastřelil čtyři francouzské turisty piknikující u silnice. O rok později byla díky výtečníkům zrušena rally Paříž - Dakar, v tom samém roce byli uneseni kanadští diplomaté, jakýsi zoufalec se odpálil u francouzské ambasády, na ulici hlavního města byl zastřelen americký učitel a dětem ve škole někdo ukradnul svačinu. Dobrá - v případu se svačinou se k činu AQIM nepřiznala. I když skupina nečítá více než pár stovek členů, má víceméně pod kontrolou území severně od Timbuktu až k solným dolům v Taoudenni a zvesela obtěžuje vlády Mali, Mauritánie, Nigeru a Alžírska. Mně AQIM nevadí, jelikož vepřové maso je nezajímá.

Večer se v Ataru objevil Ten-co-kupuje-kobry-v-pětilitrovce. Zapadl hned v první duně za Chinguetti a k ohromné potupě mu automobil vytahoval mezi jinými i proklínaný průvodce.

Ouadane
Ouadane

 

10.12. 2009 čtvrtek
Mezi Atarem a hlavním městem, Nouakchottem, jest nová asfaltová silnice. Jezdí po ní dokonce autobusy, jak se s hrdostí pochlubil majitel Bab Sahara. Já však autobusy pohrdnul a vezu se s Tím-co-kupuje-kobry-v-pětilitrovce.
V Nouakchottu míříme do přístavu, který je všude vychvalován, ve všech průvodcích doporučován jako největší atrakce, zdroj lahodného pohledu a libých vůní.
Ve smradlavé díře páchnoucí rybáři vytahují z loděk žraloky a jinou havěť. Stovky a stovky lodí trůní na písku, na ohníčcích z odpadků se opékají nahnilé ryby, které už nikdy nekoupil. A co je nejhorší - pláž je zamořena turisty. Věru - smutný pohled.

„Voda! Opravdová tekoucí voda! Teplá voda!" řičí Ten-co-kupuje-kobry-v-pětilitrovce ze sprchy. Vskutku - ubytovali jsme se v hotelu, kde luxus není cizím slovem. Teplou vodu jsem zažil naposledy před několika týdny v Evropě. Tím ovšem luxus končí, jelikož mi finance stačí jen na to, abych se ubytoval na střeše hotelu. Nebýt komárů, deště a absence spacího pytle, mohla to být romantická noc. Leč nebyla.

Velbloudář chytá signál
Jen trouba by si myslel, že Mauritánie jest zaostalou zemí.
Zde například pan velbloudář loví signál pro svůj mobilní telefon.

 

11.12. 2009 pátek
Vyjíždíme na východ. A opět po asfaltové silnici, čímž mohu hrdě prohlásit, že jsem poznal všechny tři mauritánské cesty s tímto povrchem. Jízdy jest oživena desítkami mrtvých těl krav, ovcí, velbloudů a oslů. Živé exempláře této fauny se motají před automobilem, pročež Ten-co-kupuje-kobry-v-pětilitrovce nikterak neodpočívá, nýbrž se stává specialistou na reakce mauritánských živočichů při setkání s automobilem. Již za tmy vjíždíme ke skalám před obcí N´Beyka.
Saharští krokodýlové jsou na dosah.

Mauritánie, u vesnice N´Beyka
Mauritánie, u vesnice N´Beyka


starší zápisky v deníku


chochoviny@centrum.cz
ICQ 138 862 117
pravého potěšení z Chochovin dosáhnete 
- za přispění tří a více fernetových promilí
- při nastaveném rozlišení monitoru 1024x768 pykselů
- při velké míře tolerance a fantazie