„E?"

„Bakterie!"

„Jaké bakterie? Proč bys měla uhořet?"

„Byla jsem si zaplavat, zahrát vodní pólo a zaskákat z věže do bazénu," praví matka-důchodkyně.

„No a?"

„Víš co je v bazénu bakterií? Agresivní, zubaté, kruté!"

„No dobře, ale co ten požár?"

„Dala jsem do mikrovlnky desinfikovat ručník. Možná jsem to neměla nastavit na třicet minut."

14.12. 2011 středa
Kromě obvyklé dávky reklamních letáků nabízejících Čechy milované levné potraviny (paštiky z rozemletých vepřových kůží, kečup bez rajčat, sójová moučka v podobě párků a jiné mňamky) jsem našel ve schránce i víčko od piva, dřívko od nanuku a dopis od státního zastupitelství. Státní zástupkyně mi sděluje, že podala obžalobu z trestného na řidičku, která před třemi měsíci způsobila, že jsem bez motocyklu, momentálně bez práce a s horní končetinou vypadající jak ruka člena spolku Přátel obrny. Kdybych byl býval Čechem, jako správný Čech bych počal skuhrat a štěkat, že k dopisu nebyl přiložen bambilión a čínská polévka, že se o mne stát nestará, že jsem prostý občan a že jsou politici zlí. Naštěstí však Čech nejsem, pročež jsem z dopisu udělal vlaštovku a čínskou polévku si šel koupit do naší vietnamské vesnické prodejny. A místo koupě druhé polévky jsem opět hodil pět peněz do krabice od bot, kde střádám na novou motorku.

Oběť nájezdu mého motocyklu z méně poškozené strany.

15.12. 2011 čtvrtek
Tři měsíce od nehody. Pánev stále nepěkně tahá a o pokusu běžet si můžu nechat zdát. Hlavu neotočím vlevo. Ruku neotočím dlaní nahoru, nenarovnám ani nepokrčím loket.

„O bude to už jenom horší, pane Chocho," pravil pan doktor a já si v lékařském slovníku vyhledal slovo osifikace.

16.12. 2011 pátek
Vánoční hysterie dosahuje vrcholu. Nic netuše, vkročil jsem do obchodu, bych sobě zakoupil potraviny, jelikož jíst a nadávat se přeci musí.
Může mi někdo vysvětlit, proč je třeba zrovna před Vánoci nakupovat pět kilo cukru na osobu? Tři kila ořechů? Deset litrů šampónu a litr voňavky? Třicet metrů blikajících řetězů? Deset lahví majonézy a půl tuny mandarinek? Davy lidí s vytřeštěným zrakem odvážejí v automobilech zásoby, ze kterých by nakrmily čínskou vesnici. Věčná sláva držená tomu pitomci, který před dvěma tisíci let neměl co dělat a protože byl líný pracovat, běhal kdesi kolem Nazaretu a následkem úrazu či úpalu plácal nesmysly. A jak už to tak bývá, na nesmysly lidé vždy slyšeli.

Mléko, chléb a čínskou polévku jsem kupoval přes hodinu. Večer mne dorazilo zjištění, že i v našem vietnamském vesnickém obchodě byli hned tři zákazníci najednou. Nemám lidi rád. Kdyby jich bylo přibližně o sedm miliard méně, na světě by bylo krásně.

17.12. 2011 sobota
Jelikož stále nepracuji a kořínky se ze zamrzlé půdy teď v zimě vyškrabují obzvláště těžce, vydávám se na spanilé jízdy po Česku a navštěvuji různé instituce. V institucích se snažím naštvat přítomné návštěvníky snůškou nehorázných blábolů a vyprovokovat je tak k vrhání rajčat, vajíček a jiných potravin, což mi zajistí obživu na nejbližší dny.

„Znám deset mladých lidí. Výborní vrhači zeleniny i vajíček," láká mne knihovnice Alena na další výjezd.

„A důchodci? Kolik tam bude důchodců?" táži se opatrně, jelikož taková letící berle zdaleka nepřinese tolik radosti, jako vržené vajíčko.

Byl jsem však ujištěn, že více jak deset lidí nedojde, že to budou mladí a krásní jedincové a nic než záplavy zeleniny mě nečekají. Pročež jedu sedmého února do Ústí nad Orlicí vyprávět, že je v Africe horko, draho a že velbloudi smrdí.

Nejdůležitější část karavany jedoucí z Chinguetti do Ouadane.
Velbloud č.2 se směje velbloudovi č.1, který musí vézt pana Chocha.

18.12. 2011 neděle
Zemřel jistý pan Václav Havel. Pán nezvykle slušný, nezvykle trpělivý a nezvykle naivní. Jak to tak už v Česku bývá, zdejší národ zlodějů, lhářů a imbecilů počal chrlit tu patetické výkřiky truchlení, tu zase svého bývalého prezidenta haněl, jelikož Čecháčkům nezajistil létání pečených holubů do dutých hlav. Ještěže se toho pan Havel nedožil.

19.12. 2011 pondělí
To je snad opravdu zlý sen! Sousedé se vrhnuli na náš dům a zhmotnili mé nejčernější tušení. Nejčernější tušení je bohužel nebývale zářivé, blikající a svítící. Sousedé v rámci předvánoční výzdoby navěsili na dům monstrózní vlak s lokomotivou, zdeformované medvědy, kočár se soby a jiné ohyzdnosti. Vše za pomoci kilometrů svítících řetězů, výrobků z daleké Číny prodávané blízkým Vietnamcem. Milí chápaví čtenáři. Myslíte si, že již nemůže býti hůře? Ale může. Před domem stojí děti a vřískají mi pod oknem: „Jéééé, to je ale pěkný vláček! Jéééé, to je ale pěkný medvídééék!"

Poté je asi minuta ticho, což prozrazuje, že šklebáci hledí na svítící soby zapřažené do kočáru.

„Óm, óm, óm," bručím si posvátnou slabiku z véd, což má prý uklidňovat.

„Jéééé, to jsou ale pěkné krááávy!"

Počínám listovat v chytrých knihách doufaje, že naleznu posvátnou slabiku z véd určenou pro litý boj a krvelačné nájezdy.

20.12. 2011 úterý
Policie uzavřela nehodu ze září a vyzvala mne, abych si vyzvedl motocykl. Sice jsem nepředpokládal, že se setkám se strojem v plné kráse, ale i tak mne jeho stav poněkud překvapil. Při čelní srážce bych očekával zdemolovanou přední část vozidla, což se ostatně potvrdilo, ovšem nechápu, jak mohl být roztržený výfuk i kardan, prasklé zadní kolo, zespodu proražený motor a na zadním světle pavučina. Motocykl jsem si zakoupil před třemi lety. První sezónu jsem kvůli tehdy zlomené ruce (díky žertu kolegů jsem vypadnul z letadla) jezdil jen tři měsíce a i to jen tehdy, když jsem zrovna nebyl v Irsku v práci. Druhou sezónu jsem ukončil již v říjnu a letos nechtěně ještě v létě. Když to vše sečtu a odečtu čas trávený v Irsku, odjezdil jsem v podstatě jen jednu plnou sezónu, najel něco přes 50 tisíc kilometrů, přejel dvě kočky, jednoho psa, několik kusů drobného ptactva, čtyři slepice a zrušil jeden osobní automobil. Má kariéra bijce domácích mazlíčků jest zbržděna.

Kterak skórovat