"Hurá do Irska!", pravil jsem sobě před několika lety, zakoupil sobě letenku a odletěl. Nejvíce se mi na Irsku líbilo, že je to ostrov bez hadů, které nemám rád. Odletěl jsem do Dublinu, což mi přišlo jako dobrý nápad. Pokud chce někdo letět do Irska, doporučuji do Dublinu, jelikož například v Ujung Pandangu je také letiště, avšak do Irska je to z Indonésie přece jenom poněkud daleko.
Nyní jsem v Irsku tedy něco přes rok, píše se září 2009, ze svých daní živím irské bezdomovce z celého světa pátým rokem a  jsem nejchytřejší ze všech, všechno vím, všechno znám a navíc jsem si předevčírem i vyčistil zuby, pročež mohu každému poradit, kterak dobýt Irsko a vydělat milion.

Zdroj: www.mesec.cz

Popravdě řečeno.... ty zuby jsem si neumyl a tyto stránky páchám proto, abych nemusel stále dokola vyprávět zájemcům o informace ty samé bláboly pořád a znovu.

Tak především, píši-li o Irsku, mám tím na mysli Irskou republiku, nikoli Severní Irsko, které náleží k Velké Británii. A také budu psát o Dublinu, jelikož naprostá většina lidí pracuje v hlavním městě a jiná města vlastně v Irsku ani nejsou, snad jen pár větších vesnic jako Cork, Galway, Limerick a podobně.

Irsko jest v Evropě a každý si myslí, kterak je tu pěkně. Inu, po několika pivech tu pěkně skutečně je.

Do Irska se lze ze střední Evropy dopravit několika způsoby.

Například balónem. Polští, ale i někteří jiní práce a penězchtiví nadšenci a masochisté volí cestu automobilem či autobusem. My ostatní, chytří, volíme dopravu letadlem, jelikož v letadlech se někdy pohybují letušky, co nemají křivé nohy a naopak mají krátkou sukni.
Z města Praha létá do Dublinu společnost ČSA, Aer Lingus a Ryanair. Ceny irských národních aerolinek v současné době začínají na nějakých 3000Kč za zpáteční letenku (včetně letištních poplatků a dalších náležitostí). V akcích ještě levněji. Pro poměrně časté speciální nabídky doporučuji se občas podívat na jejich webové stránky. České aerolinie svou úrovní sice Aer Lingus minimálně v podobě letušek lehce převyšují, ovšem ceny jsou většinou pouze špatným vtipem a s nějakými speciálními nabídkami moc nepočítejte. Aer Lingus má i poměrně využitelné spojení s Corkem. Ryanair od podzimu 2007 létá na trase Praha-Dublin také a zejména při letence kupované hodně dopředu je možno obdržet příjemnou cenu. O úrovni Ryanairu se raději zmiňovat nebudu, ale třeba budete mít štěstí, na sedačce zrovna nebude nakáleno, s letuškou se rukama-nohama dorozumíte a letadlo nespadne. Možná. Možnost je přiletět i z Bratislavy (Ryanair) a přímé spojení mají i letiště ve Vídni či Budapešti. A kdejaké letiště v Polsku. Obyvatelé Brna, kteří mají alergii na Prahu, se mohou informovat u společnosti Ryanair na let Brno - Velká Británie - Dublin, což někdy vyjde cenově stejně, jako třeba přímý let z Prahy.

Další info... Ryanair jsou nízkonákladové aerolinky, dávejte pozor na konečnou cenu - účtují si zvlášť vše od platby kartou až po sáhnutí letušce pod sukni. Letenku je lépe koupit co nejvíce dopředu, je nejlevnější. Nižší ceny letenek samozřejmě dosáhnete, pokud koupíte letenku přes internet. V létě a hlavně kolem Vánoc letí ceny letenek i na částky několika set euro. Pokud budete z nějakého důvodu kupovat letenku u ČSA na letišti v Dublinu (mají kancelář úplně nahoře), obrňte se trpělivostí, jelikož hnusná tlustá ženština, která tam sedí, je vrcholem arogance a neochoty. Pokud jí někdo utrhne hlavu, zaplatím mu pivo. (poznámka: informaci o hnusné tlusté ženštině již zhruba tři roky nemám potvrzenou, jelikož jsem raději začal používat jiné aerolinie)

Jestliže si chce někdo přitáhnout do Irska auto, tu možnost má. Mimochodem, auta jsou v Irsku drahá a v porovnání s Českem je extra drahé i pojištění, které se navíc velice liší podle věku i pohlaví řidiče / řidičky. Námořní trajekty pro přepravu aut fungují mezi Dublinem, Dun Laoghaire (což je dle některých také Dublin, jih), Rosslare a Corkem a přístavy ve Velké Británii i kontinentální Evropě (například Holyhead, Pembroke, Fishguard, Le Havre a Cherbourg).

Irsko vtipně nezavřelo pracovní trh pro nuzné východoevropany, kteří toho okamžitě využili a zaplavili Irsko v počtu více než hojném. Odhadnout tyto počty se snaží kdekdo kdejakými metodami. Oficiální metodou je počet osob dle PPS, což má ovšem tu chybu, že jednak tu spousta cizinců funguje načerno bez PPS (nepracující členové rodin či lidi pracující bez pracovních smluv) a jednak kdo PPS má, klidně může z Irska zase zmizet.

Dublin (i ostatní města) je plný Poláků (odhady kolem 100000 až 150000, podle PPS 70-80000 a odhady zakomplexovaných Čechů a Slováků se pohybují kolem miliardy až miliardy a půl Poláků v Irsku), Litevců (40000), Lotyšů (číslo jsem nezískal), Slováků (40000) a dalších z východní Evropy, byť v počtech daleko menších. Mimoto je zde zhruba 150000 Číňanů (i když možná i víc, řekl bych), spousta Nigerijců (k číslu jsem se nedostal, řádově desítky tisíc) a nemálo Indů. Když se to sečte a porovná s počtem obyvatel Dublinu, tedy zhruba milion a čtvrt, tak z toho plyne, že je skoro náhoda, potkat v Dublinu Ira. (čísla ze září 2007 - zhruba 10 000 Čechů a 20 000 Slováků)

Rok 2009 je ve znamení recese, ztráty pracovních míst a poměrně masivního úprku zlatokopů zpět do východoevropských doupat.

Zvláště Poláci jsou ostatními východoevropany extrémně neoblíbeni, je jich tu prostě jaksi mnoho, byť nemám pocit, že by se odlišovali nějak přespříliš od ostatních východoevropských zlatokopů.

Budoucnost ovšem zřejmě bude patřit boji mezi Poláky a Rumuny. Rumunů je nemálo a centrum Dublinu už je zamořeno nejrůznějšími harmonikáři a žebračkami. Rumunští cikáni se jeví minimálně stejně vitální jako Poláci, čímž si jistě zajistí místo v debatách všech ostatních zlatokopů. Důvod, proč zatím Rumuni nekonkurují ostatním je ten, že nemají možnost pracovat volně (ač členové EU), nýbrž potřebují jakési pracovní vízum. Až tu možnost mít budou, napětí mezi zlatokopy dosáhne jistě výše zlatokopecké horečky.

Klikněte na obrázek - otevře se vám větší
 (a o Vánocích se dostaví Ježíšek)

Pokud se tedy vydáváte do Irska a máte letenku, zbývá zajistit i další potřebné náležitosti.

Jednou z nich je například jazyk, zvaný angličtina.

Zatímco ještě před rokem našel práci každý pitomec, kdo uměl anglicky dvě až tři slova (můj případ), postupem času a zvyšující se konkurencí je angličtina to zdaleka nejdůležitější, pokud si chcete nějakou práci najít. Pokud chcete jen sedět na zadku u moře a házet do vody kameny, obejdete se pravděpodobně i bez angličtiny.
Situace se změnila....co platilo před rokem, dnes už je jinak. Angličtina se už začíná brát jako samozřejmost a stále častěji agentury i zaměstnavatelé uchazeče o práci vyrazí s doporučením, že se má vrátit, až se anglicky naučí.
Irská angličtina je poněkud odlišná od britské a to jednak výslovností, jednak trochu upravenou slovní zásobou. Taktéž Irové do angličtiny zapojují množství zvuků, nejčastěji připomínajících hýkání a skřeky lidoopů. Takže.... práce se dá najít i bez znalosti místního jazyka, kterým je angličtina (v několika oblastech na západě – tzv. Gaeltacht -  je možnost se stále setkat s irštinou), ovšem pokud se anglicky domluvíte, budete to mít daleko, daleko snazší.

Ještě k té irštině. Je úřední řečí stejně jako angličtina. Ač se to nezdá, díky snaze vlády je pravděpodobně na vzestupu. Vláda se snaží o zmrtvýchvstání jazyka, například na konci 19. století 85% Irů mluvilo pouze anglicky. Dnes uvádí 35% dospělé populace, že irsky umí. Podle mého je to blbost, umí maximálně pár frází, co se naučili ve škole a těch 35% je spíše ukazatelem toho, jak moc nemají rádi Angličany. V irštině vysílá rádio (Raidió na Gaeltachta) i televize (Teilifís na Gaeilge). Nicméně, některá irská slova nahradila angličtinu úplně. Například Garda - policie, Dáil - irská poslanecká sněmovna, Taoiseach - předseda irské vlády, Tánaiste  - místopředseda irské vlády.

Půjdeme dál. Anglicky umíte, zakoupili jste letenku a.... jistě, na letišti se spí poměrně nepohodlně.

Je tedy potřeba sehnat ubytování.

Doporučuji vyhnout se takovým typům ubytování, jako je například přespávání v parku nebo kdesi za městem. Zbývají tedy dva způsoby akceptovatelné, byť já bych se prvnímu způsobu pokud možno vyhnul.

Prvním způsobem je sehnat nocleh  v hotelu, hostelu nebo penzionu (na mysli mám bed&breakfast). Hotely a penziony jsou poněkud dražší. Hostel je varianta využívaná často, ovšem hostel kromě ubytování skýtá i řadu dalších služeb. Například vás okradou spolubydlící, kterých máte v pokoji pět, deset i více. Spousta hostelů je špinavých, zejména toalety a sprchy připomínají pokusné laboratoře pěstitelů plísní a hnilob. Spousta hostelů vám neposkytne potvrzení o ubytování, které potřebujete k zaregistrování se na úřadech. A vůbec, hostel je nouzová varianta nebo varianta pro ty, kteří si do Irska nebyli schopni našetřit na jiné bydlení. Ceny hostelů startují na nějakých 18 eurech za noc, spíše ovšem počítejte více, za lepší hostely až ke 20 či 30 euro za noc. Za ubytování na týden a déle některé hostely nabízejí slevu.

Typ ubytování, které má jistou úroveň a kde nakonec drtivá většina budovatelů irského hospodářství končí, je pronájem domu, bytu či pokoje. Pokud nejste milionáři, budete sdílet dům s někým dalším. Například s Iry (takže bydlení bude zanedlouho připomínat letitý prasečák), s Poláky (kteří si tam přivedou dalším padesát svých známých), se Slováky (kteří budou donekonečna zdůrazňovat, že Slovensko je ve všem nejlepší a Maďaři jsou pitomci), Čechy (škoda slov) nebo s Číňany (kteří vás udusí tunami rýže, které každý den vaří).
Sdílené neboli share ubytování se vyznačuje relativním soukromím ve vašem pokoji a sdílením společných prostor - obývák, koupelna, WC. Sdílené jsou samozřejmě i některé náležitosti bytu jako pračka, televize, telefon, akvarijní rybičky, sousedka nymfomanka atd.
Pokud sháníte sdílené bydlení, máte na výběr single room (pro jednoho), double room (pokoj pro dva s velkou manželskou postelí) a twin room (pro dva se dvěmi oddělenými postelemi).
Hodláte-li si pronajmout celý dům, je to poněkud složitější v tom, že pronajímatel požaduje většinou jakési záruky o vaší solventnosti, či spíše o tom, že jste řádně zaměstnán, někdy i reference z vašeho předchozího bydlení (dopis od vaší babičky, že jste vzorný a perete si ponožky vám moc nepomůže).

Polski Herald (2008)

Ceny se pohybují od cca 250 euro za single a 350 double někde na periferii. Průměrná cena je tak 300 - 350 za single a 400 - 550 za double. V naprosté většině případů při nastěhování platíte nájem na měsíc dopředu plus vratný depozit ve stejné výši. Tedy jednorázově cca 600 euro a víc za single a 800 a víc za double. K tomu je potřeba připočíst účty za elektřinu a plyn (tak 20 - 80), které většinou v nájmu nejsou obsaženy. Za vodu se v Irsku neplatí. Ubytování lze sehnat přes noviny či inzeráty v různých obchůdcích, ovšem zcela jednoznačně nejlepší cestou je podívat se na Daft.ie a potom si stačí jen vybrat. Situace se postupem času mění tak, že zatímco dříve nebyl problém ubytování sehnat a majitelé bytů vám ještě zdarma hráli pod oknem na housle a ukazovali nahatou manželku, postupem času neustávající vlny přistěhovalců způsobily převis poptávky a naprosto běžně se stává, že o stejné bydlení má zájem i několik desítek zájemců. Takže nepočítejte, že si pronajímatel vybere zrovna vás.

V roce 2008 dochází kupodivu ke stagnaci nájmů a dokonce i k poklesu cen - například v některých částech Dublinu je možno dvoupokojový byt sehnat měsíčně i o 200-300 eur levněji než v loňském roce. Důvodem je kulhající irská ekonomika a odliv imigrantů. V roce 2009 snižování cen nájmů pokračuje, byť nikterak razantně.

V Dublinu, přímo v centru, je i "česko-slovenský" hostel Blessington. Můžete kontaktovat, zkusit atd.

Další nezbytností, kterou si prostě musíte pořídit, je irské telefonní číslo. SIM kartu sežene buď zdarma nebo za cenu kreditu, který na kartě je. K dispozici jsou sítě Meteor, Vodafon a O2. Být na příjmu je prostě samozřejmostí a těžko budete později v agentuře nebo zaměstnavateli vysvětlovat, že telefon nemáte. Všichni operátoři jsou plus mínus srovnatelní.

Dublin není nikterak velký, ovšem běhat po něm od centra na okraj a zpět pěšky je nesmysl, pokud ovšem nejste pan Zátopek či pitomec.

Po Dublinu jezdí jedno a dvoupatrové autobusy provozované společností Dublin Bus. Autobusy jezdí bez pevného jízdního řádu (byť ten oficiálně existuje a jeho nevyužitelná podoba je vylepena na některých zastávkách), často vynechá spoj nebo přijede bus narvaný tak, že ani nestaví. Pokud máte pocit, že by vám řidič mohl zastavit, zamávejte na něj. Všechny busy stojí na znamení. No, nemusíte zrovna mávat, stačí strčit ruku do silnice, pokud možno ne před projíždějící auto. Autobusy jsou taktéž značně poruchové a horní patro vzadu je často obsazeno místní mládeží či opilci, obojímu je lepší se vyhnout. Platí se u řidiče přesný obnos (oznámíte částku a vhodíte mince do strojku) a pokud nemáte přesný obnos, řidič společně s jízdenkou vytiskne i doklad o přeplatku (který později můžete vyměnit za hotovost v centrální pobočce Dublin Bus v centru města), případně nedaleko řidiče strčíte do jiného strojku předem zakoupený lístek na den/týden/měsíc.
Z letiště se dostanete do centra města buď expresním modrým (či reklamou zmalovaným) relativně luxusním busem Aircoach, nebo expresními busy společnosti Dublin Bus Airlink 747 a 748, případně obyčejnými zastávkovými busy 746, 16A, 41, 41B a A, tuším.

V některých oblastech jezdí noční busy Nitelink, ve kterých se platí zvláštní a to relativně dost vysoké jízdné.

Dublinská doprava busy je až na výjimky vymyšlena tak, že busy jezdí z centra na periferie a zpět, jakýmsi hvězdicovým způsobem. Nikoli mezi periferiemi. Zatoužíte-li se tedy dostat z čtvrti A do čtvrti B, neseženete bus jedoucí z A do B, nýbrž jedete z čtvrti A do centra C a dalším busem z centra C do čtvrti B. Úprava tras se plánuje, plánuje, plánuje, plánuje... a dlouho se ještě zřejmě plánovat bude.

Ceny jízdenek momentálně (aktuální cenu najdete na internetu) startují na  1 euru a cena roste podle ujetých pásem. Ceny se poměrně pravidelně (zhruba jednou ročně) o pár centů zvyšují.

Kromě busu můžete využit městský vlak DART, který spojuje sever s jihem a víceméně kopíruje pobřeží (jede přes centrum), nebo můžete využít kontroverzní, ale užitečnou a fungující linky tramvaje LUAS (dvě linky ve městě), které taktéž spojuje sever a jih, či spíše centrum a jih.

Další možností je zakoupit bicykl, což se jeví jako ideální doprava na periferiích nebo na krátké vzdálenosti. Počítejte ovšem s tím, že bicyklů si budete muset koupit několik, protože vám ho zaručeně někdo ukradne a když neukradne, tak odmontuje přední kolo nebo řídítka a pokud ani to ne, tak vám celý bicykl alespoň řádně zdemoluje. Bicykl je k pohybu po Dublinu vhodný i z toho důvodu, že město je v podstatě placka a nadmořská výška se pohybuje od 0 m.n.m. do 60 m.n.m. Průměr 20 m.n.m., z čehož také plyne, že případná tsunami by způsobila mnoho radosti například tuleňům, kteří by se tak rázem mohli podívat například  do dublinského hradu či katedrály svatého pana Patricka.
Mějte na vědomí, že máte poměrně vysokou šanci, že vás z  kola srazí auto, nejčastěji kamion. Likvidace cyklistů není až zas tak vzácná, jen v Dublinu to odnesou se smrtelnými následky každý měsíc 1-2 cyklisté.

Nouzovým způsobem dopravy je možnost využít taxi. Není nikterak drahé a na rozdíl od pražských taxikářů vás zde ani neokradou, ovšem pokud má někdo hlouběji do kapsy, spíše použije bus.

Počáteční náklady po příletu je tedy možno spočítat takto:

Cena za ubytování + cena za stravování + cena za dopravu po městě.

To jest:

Cca 600 euro na první měsíc (nájem + depozit) nebo cca 20 euro za noc v hostelu.
V obchodech Tesco, Lidl či Aldi nakoupíte potraviny za ceny stejné nebo o málo vyšší než v Česku. Nebo také za ceny nižší.
Zpočátku se vyplatí koupit jízdenku na bus na týden nebo na měsíc.

Nemyslím, že hned na počátku pobytu v Irsku budete investovat do zakoupení slona z místní ZOO, lyžařské výbavy či skleněného oka, ovšem počítejte i s dalšími drobnými výdaji jako je mapa Dublinu (za cca 12,50 euro poměrně dobrá a aktualizovaná - Dublin, City and District Street Guide od Ordnance Survay v měřítku 1:15000, centrum 1:10000), internet (průměrně 1 euro na hodinu), telefonování například do Česka (od 5 centů za minutu, běžněji spíše 10 centů na pevnou a 30 centů na mobil), pivo (od 3,2 eura po 6 euro -v luxusních hotelích a podobných podnicích samozřejmě i více - za sklenici v hospodě nebo 85 centů za nejlevnější piva v plechovce v obchodě).

spácháno v únoru 2006,
aktualizováno v říjnu 2008, drobnosti v září 2009

autor: Chocho
e-mail: chochoviny@centrum.cz
telefon (SMS): 00353 85 1568775

  Eeeee....

Czech Embassy
57 Northumberland Road
Dublin 4

Embassy od Slovak Republic
20 Clyde Road
Dublin 4

Aerolinky
ČSA
Aer Lingus
Ryanair

Ubytování
Daft - dlouhodobé bydlení
Hostely
Hostely II
Hostely v Dublinu
Blessington hostel
 

Mobilní operátoři
O2
Vodafone
Meteor

Doprava po Dublinu
Dublin Bus
DART
Luas

Práce
www.FAS.ie

www.jobs-ireland.com

www.irishjobs.ie

www.jobs.ie

www.jobfinder.ie

www.jobs4u.ie

www.monster.ie

www.hoteljobs.ie

www.HealthSectorJobs.com

www.collinsmcnicholas.ie

www.noelrecruit.ie

 Úřady
Central Statistical Office
Industrial Development Agency
Podmínky vydání PPS
Registrace na daňovém úřadu

Další info

O´Connoll Street je centrum Dublinu. Něco jako Václavák v Praze.

Spire neboli Jehla či Millenium Monument a podobně je zdaleka nejlepší orientační bod v centru Dublinu, přímo uprostřed O´Connoll Street. Kdo nezná Spire, jako by nebyl. Jehla je viditelná široko daleko a v noci špička svítí.

Řeka Liffey dělí Dublin na bohatší jih a chudší sever, mimo jiné je poměrně dobrá orientační čára.

Nejvíc hospod najdete kousek od řeky směrem na jih ve čtvrti Temple Bar. Najdete tam ovšem i tuny turistů a ceny o něco vyšší než jinde.

Pokud chcete sledovat třeba mistrovství světa v hokeji, zamiřte do hospod Frazer (horní část O´Connell Street) nebo sousední Living Room

Do Living Roomu zamiřte i v případě, že se chcete účastnit československých diskoték, tuším v sobotu. Já tam nikdy nebyl, podrobnosti neznám.

Studentské, ale nejen, centrum je například USIT pod O´Connoll Street (přejdete řeku a silnici a USIT je kousek vpravo). Dají se tam zařídit studentské slevy na bus a na nástěnce najdete aktuální nabídky na ubytování.

Tipy na práci:

Bez životopisu ani ránu. Nemáte šanci. Nebo možná ano, ale naprrrrosto, ale oprrrravdu naprrrosto mizivou. Zhotovení životopisu nabízí i většina internetových center, včetně vytištění. Akorát za to budete muset zaplatit.

Pokud jste bez práce a opravdu hodně zoufalí, zkuste se zeptat ve fastfoodech, jako jsou Mekdonald, Burgrking a podobně. Práce tragická, ale nějaké to euro na přežití si vyděláte.

Shánět práci od konce května do konce září je tak trochu zbytečné. Šance se oproti zbytku roku sníží na naprosté minimum a i zkušení zlatokopové, pokud jsou zrovna nezaměstnaní, odlétají do teplých krajů nebo se věnují pozorování racků. Naopak před Vánocemi je šance největší, ovšem velká je i šance, že dostanete smlouvu, která po Vánocích zase končí.

Nejezděte sem se 150 eury. Teoreticky to sice může stačit, ale prakticky to znamená, že máte vysokou šanci skončit jako nezaměstnaný bezdomovec. Čím víc, tím líp. Minimální optimum se podle ohlasů pohybuje od 800 euro výše. Abyste mohli shánět práci a být hodně skromně zajištěni na dobu, než ji seženete.

Na kvalifikaci z Česka či Slovenska klidně zapomeňte (netýká se OPRAVDOVÝCH specialistů). Irům je úplně jedno, kolik vysokých škol máte. Daleko více se tu cení praxe. Ovšem ta získaná v Česku zas tak moc nikoho nezajímá. Ideální je mít něco odpracováno v Irsku, poté se i další práce hledá lépe. Poněkud lépe uspějete se znalostí více jazyků, ale ani to není zárukou skvělé nebo snadno získané práce.

Pokud se budete ucházet o práci, je lépe ptát se na nějakou konkrétní pozici. Pokud prohlásíte, že "je mi jedno, co budu dělat" a "umím všechno, jsem Ferda Mravenec i Brouk Pytlík v jednom", tak taky snižujete šanci na úspěch, protože takových uchazečů o práci jsou tu statisíce. Raději tvrďte, že jste specialista a je jedno v čem (dlaždič, malíř pokojů, automechanik atd.).

Práce se v Irsku stále sehnat dá, ale nikdo vás nebude vodit za ručičku, navíc konkurence, zvláště Poláků, je obrovská. Nikdo se s vámi nebude párat ani v práci. A i přes všechny proklamace a i přes to, že Irové netrpí nějakou přehnanou xenofobií, zůstanete stále jen přiblblým troubou odkudsi z východní Evropy. Jen tak mimochodem - kdysi byl Dublin největším světovým centrem obchodu s otroky.